PhDr. Lada Šušlíková, PhD.

Manifest spisovatelů květen 1917

Projev 222 českých spisovatelů s výzvou Českým poslancům v říšské radě, aby formulovali a hájili program českého národa
publikovaný v agrárním Večeru dne 17. května 1917


Českému poselstvu na říšské radě!

Obracíme se k Vám, pánové, ve velké době našeho národního života, v době, za niž všichni budeme odpovídati celým staletím. Obracíme se k Vám, k poselstvu Českého lidu, dobře vědouce, že my čeští spisovatelé, osobnosti v našem životě veřejně Činné a známé, máme nejen právo, nýbrž i povinnost mluviti za rozhodnou většinu českého světa kulturního a duchovního, ba i za národ, jenž sám promluviti nemůže.

Co nejdříve sejde se říšská rada, a politickému zastupitelstvu Českého národa naskytne se poprvé za války příležitost, aby z její tribuny projevilo všechno, co se dosud projeviti nemohlo ani tiskem, ani jiným veřejným způsobem. Želíme arci, že tribunou touto nebude staroslavný sněm Království českého, a výslovné prohlašujeme, že pouze sněm tohoto království pokládáme za nejpovolanější shromáždění, kde by se mělo o přáních a potřebách našeho národa rokovati. Ale sněmu českého tou dobou, bohužel, vůbec není, jediným svobodným fórem českých poslanců může býti prozatím jen říšská rada ve Vídni. Nuže, pánové, aspoň tam buďte pravdivými mluvčími svého národa, aspoň tam povězte státu i světu, co Vás národ chce a na čem trvá! Aspoň tam splňte svou svatosvatou povinnost a zastaňte se českých práv a Českých požadavků v této nejosudovější době světových dějin způsobem nejrozhodnějším a nejobětavějším, neboť nyní rozhoduje se o českém osudu na celá staletí!

Povinnosti své můžete však dostáti úplnou měrou pouze tehdy, učiní-li se už předem zadost všem konstitučním podmínkám, jež parlamentní život předpokládá. Jsou to nejen skutečná volnost shromažďovací před obdobím parlamentním, aby lidoví zástupci mohli vyslechnouti přání a stížnosti svých voličů, nejen odstranění novinářské cenzury ve věcech mimo vojenských, nýbrž i naprostá svoboda a nedotknutelnost všech parlamentních řečí na říšské radě i v tisku — a zvlášť arci úplná svoboda a nedotknutelnost všech volených zástupců lidových. Řada českých i jihoslovanských poslanců byla této svobody, této nedotknutelnosti zbavena, mnozí odsouzeni do žalářů, ba i k smrti, jiní internováni, aniž se podnes ví, čím se provinili! Politická perzekuce rozmohla se po dobu války měrou nikdy netušenou, a má-li nastati nový život občanský, nezbytný to předpoklad všeho jednání a konání parlamentního, je najisto třeba, abyste především vymohli všeobecnou amnestii pro všechny, kdož byli vojenskými soudy z příčin mimovo-jenských a jen politických odsouzeni. Český národ nemůže nynější delegaci přiznati práva, aby na říšské radě jeho jménem mluvila a jednala, dokud předem se nezajistí úplná občanská svoboda našeho života veřejného! Ale stejným způsobem odporujeme úmyslu, aby si rakouský parlament, zbavený dnes více než třiceti poslanců, z nichž však polovina je naživu a má na své mandáty právo, aby si tento kusý, okleštěný parlament svoje mandáty sám prodlužoval; jen lid může mandáty dáti a obnoviti a jen z rukou lidu může český člověk přijmouti politické zastupování jeho práv a tužeb!

Tyto touhy a tato práva národa Českoslovanského nabývají nové posily a nového důrazu dosavadním průběhem světové války, za níž se dostává přísti Evropě nového, demokratického vzezření, a všechna naše politika musí míti stejné velké, osvobozující hledisko, jemuž jest arci z minulosti třeba staré české poctivosti, staré obětavosti a oddanosti, starého, slavného zřetele na čest národa a na soud budoucnosti. Tyto krásné vlastnosti projevil Český lid svým sebevědomým klidem, jejž za války přes všechny svody dovedl zachovávati, aniž mu bývalo třeba poslaneckých příkazův a politických rad. Tento sebevědomý klid, tento pud sebezáchovám byly nejzdravějším výrazem našeho národního instinktu — a toto výmluvné národní mlčení, nezmatené sebevětším útiskem, nemělo býti až do skončení světového zápasu ničím rušeno. Teď však se otevírají brány rakouského parlamentu, a politickým zástupcům národů poprvé se naskýtá příležitost, aby, budou-li chtíti, svobodně mluvili a jednali. Cokoli řeknou a cokoliv ujednají, uslyší se nejenom doma, nýbrž i v celé Evropě, ba v zámoří. Na Vás, pánové, jakožto mluvčí Českoslovanského národa pohlížeti budou dnešek i budoucnost, a není sporu, čeho po Vás žádají. Program našeho národa je založen jeho dějinami a jeho kmenovou jednotností, jeho novodobým politickým životem i jeho právy a vším tím, z čeho tato práva vznikla a čím byla svatě zaručena. Doba dnešní zdůrazňuje tento program do posledních důsledků; zdálo-li se kdy, že lze jej odkládati nebo omezovati, nutká Vás doba dnešní, abyste jej rozvinuli před fórem celé Evropy a pak hájili do krajnosti, abyste se domáhali jeho splnění bez výhrad, neboť Český lid se ho nikdy nevzdal, ze srdcí českoslovanských nikdy nevymizela víra v slavné příští jeho splnění!

Tato chvíle nastala světovou válkou, jejím průběhem a dosavadními výsledky. Evropa demokratická, Evropa národů svéprávných a svobodných jest Evropou zítřka a budoucnosti. Národ Žádá po Vás, pánové, abyste byli s touto velikou dějinnou chvílí, abyste jí věnovali všecky své schopnosti, abyste jí obětovali všechny jiné zřetele, abyste v té chvíli jednali jako mužové nezávislí, mužové bez všelikých závazkův a prospěchův osobních, mužové svrchovaného mravního a národního vědomí. Nedovedete-li učiniti zadost všemu, čeho národ po Vás žádá a co Vám ukládá, vzdejte se raději svých mandátů, prve než na říšskou radu vejdete, a odvolejte se k své nejvyšší instanci: k svému národu !

V Čechách a na Moravě v květnu 1917


Jind. Š. Baar, Ed. Babák, Jan Bartoš, Boh. Bauše, Václav Beneš-Sumavský, Božena Benešová, R. Bójko, Jan Bor, Jos. Borovička, F. A. Borovský, Sigismund Bouška, Bohumil Brodský, Otokar Březina, Otakar Bystřina, Josef Čapek, Karel Čapek, K. M. Čapek-Chod, Em. Čenkov, Adolf Černý, Karel Červinka, Jakub Deml, Frant. Drtina, Viktor Dýk, Otokar Fischer, Václav Flajšhans, Fr. Flos, Břetislav Foustka, Emil Franke, Bedřich Frída, Marie Gebauerová, Jiří Guth, Karel Guth, Jaroslav Haasz, Ant. Hajn, Josef Hanuš, Stanislav Hanuš, Zdenka Hašková, Prokop M. Haškovec, J. V. Hauner, Jan Havlasa, Jan Heidler, F. K. Hejda, Vladimír Helfert, Jan Herben, Frant. Herítes, Ignát Herrmann, Ant. Heveroch, Adolf Heyduk, Karel Hikl, K. H. Hilar, Jaroslav Hilbert, Joe Hloucha, Karel Hoch, Josef Holeček, Josef Holý, J. R. Hradecký, Jan Hudec, Em. Chalupný, Karel Chodounský, Fr. Chudoba, Karel Chytil, Methoděj Jahn, Jos. Jahoda, Jan Jakubec, Gustav Jaroš, Hanuš Jelínek, Viktor Kamil Jeřábek, Růžena Jesenská, Alois Jirásek, Karel Jonáš, V. A. Jung, Jan Kabelík, Karel Kadlec, Karel Kálal, Marie Kalasová, Josef Kalus, Bohdan Kaminský, Jan Kapras, Frant. Khol, Ant. Klášterský, Jan Klecanda, Bohdan Klineberger, Karel Klostermann, Bohuslav Knósl, Jaroslav Kolrnan, Karel Kolman, Jan Koloušek, Jos. D. Konrád, Josef Kořenský, Jan Koula, Stanislav Kovanda, Eliška Krásnohorská, Frant. Krejčí, F. V. Krejčí, Kamil Krofta, Rudolf Krupička, Petr Křička, Louis Křikava, Josef Kubín, Josef Kufřher, Josef Kuchař, Frant. Kvapil, Jaroslav Kvapil, Vlastimil Kybal, Josef Laichter, Odv. Lederer-Leda, Karel Leger, Em. z Lešehradu, Jan Lier, Stanislav Lom, Ludvík Lošťák, Ant. Macek, Karel B. Mádl, Jiří Mahen, Jan Máchal, J. S. Machar, Marie Majerová, Helena Malířova, Frant. Mareš, Jaroslav Maria, Miloš Marten, Vojtěch Martínek, Karel Mašek, Pavla Maternová, Vilém Mathesius, Karel Mečíř, Jindřich Metelka, Alois Mrštík, Aug. Eug. Mužík, Ant. Nečásek, Zdeněk Nejedlý, Boh. Němec, Lubor Niederle, Arne Novák, Ladislav Novák, Oldřich Novotný, Václav Novotný, Frant. Obrtel, Ivan Olbracht, Hanuš Opočenský, Jan Opolský, Jan Osten, Gustav Pallas, Jan Patrný, Josef Pešek, Karel Pippich, Jiří Polívka, Gabriela Preissová, Arnošt Procházka, F. S. Procházka, Ondřej Přikryl, Em. Rádi, Karel V. Rais, Miroslav Rutte, August Sedláček, Frant. Sekanina, Karel Sezima, Primus Sobotka, Karel Scheinpflug, Antonín Schulz, E. Sokol, Frant. Sokol-Tůma, Karel St. Sokol, Ant. Sova, Adolf Srb, Otakar Srdínko, Antal Stašek, Ferdinand Strejček, Pavel Sula, Lothar Suchý, Jiří Sumín, Tereza Svatova, Emil Svoboda, F. X. Svoboda, Růžena Svobodová, Al. Svojsík, Lad. Syllaba, F. X. Šalda, Karel Šelepa, J. V. Simák, Josef Šimánek, Ot. Šimek, Karel Šípek, Ant. Šnajdauf, Ervín Špindler, Václav Stech, V. V. Stech, Josef Štolba, Frant. Táborský, Josef Teige, Felix Téver, Otakar Theer, Josef Thomayer, Jan Thon, Anna Marie Tilschová, Karel Toman, Emil Tréval, Renáta Tyršova, Ant. Uhlíř, Rudolf Urbánek, Jindřich Vančura, Božena Viková-Kunětická, Jaroslav Vlček, Jan Voborník, Jindřich Vodák, Václav Vojtíšek, Fr. Votruba, Jan Vrba, Q. M. Vyskočil, F. Wald, Richard Weiner, Adolf Wenig, Jan z Woikowicz, Zdeněk Zahoř, Frant. Zavřel, Stanislav Zima, Josef Zubatý, L. N. Zvěřina, Frant. Župan.

 

Zdroje: Galandauer Jan (1988): Vznik Československé republiky 1918. Praha: Svoboda.

 
PhDr. Lada Šušlíková, PhD.